Středa, 18. července 2001

K OTÁZCE AUTORSKÝCH PRÁV NA DÍLO KVĚTOSLAVA MINAŘÍKA

    Zdá se, že ohledně autorských práv na dílo Květoslava Minaříka jsou neujasněné názory. Pokusím se vysvětlit, jak vidím tuto skutečnost v současné době.

    K.M. zde zanechal duchovní dílo – Nauku, kterou sepsal do knih aby ji zajistil pro případ, že by se mu nepodařilo uskutečnit živé pokračování. V knihách je základna jeho nauky. Vydáním těchto knih pověřil Ph.Dr. Zoru Šubrtovou a předal ji i autorská práva k jejich vydání a k ochraně. Ona je tudíž pověřena dohledem aby nedošlo k zneužití cizími, resp. světskými osobami a k neoprávněným změnám textů. Podotýkám, že knihy jsou zajištěním, pokud by nebyli živí, zasvěcení pokračovatelé.

    Jako živé pokračovatele určil dva guruje a sice pro německy mluvící oblast ing. Romana Mandyse a pro Čechy a Slovensko Josefa Studeného. Tito dva guruové a redaktorka by měli spolupracovat. Celé knižní dílo mají k dispozici a k použití dle svého uvážení a potřeb. Guruové, podotýkám, že pouze zasvěcení guruové mají právo Květoslavovo dílo rozšiřovat dle svých zkušeností a dle svého zasvěcení. Jsou povinni nalézt a vyškolit dalšího pokračovatele, čili zasvětit dalšího gurua pro přenos tradicí. Dle K.M. vyučovat nauku může ten, kdo dokonale pochopil zásady Nauky a má dostatek vlastních zkušeností z cesty. Avšak guru, který nese dále pokračování nauky tradicí, musí být přímo navázán na řadu Bělostné Dynastie Guruů Kagjüpů. Jinak by nauka nepokračovala živá.

    Je samozřejmé, že živý guru je nesmírně důležitý oproti knihám. Knihy jistě vysvětlují stezku z mnoha stran, ale na mnohé problémy, které se mohou vyskytnout u žáků během cesty, nedokážou odpovědět. Na to je potřeba živý guru, který působí i indukcí svého stavu. Jsou tudíž práva gurua vždy přednostní oproti právům vydavatele knih. Je samozřejmé, že zasvěcený guru nauku nezkreslí a proto má i právo knižního vydání toho, co uzná za důležité. Bylo by velmi špatné, kdyby třeba redaktor knih chtěl nařizovat guruovi co smí nebo nesmí dělat. Zde je to poněkud jinak nežli v civilním právu, protože se jedná o duchovní dědictví.

    Guru je rovněž povinen rozšiřovat nauku o prvky, které sám ve své mystické praxi poznal, totiž na cestě k zasvěcení. Tak to bylo vždy u velkých nauk a je jisté, že pokud se tímto způsobem nauky velkých guruů doplňovaly, zůstávaly živé. Jestliže ustrnuly, stávaly se postupně torzem. U Květoslavovy Nauky, která se vlastně teprve narodila je tudíž předpoklad, že zůstane dlouho živá.

Studený Josef